Podle zásady reciprocity, kterou ti, kdo s námi chtějí manipulovat,
dobře znají, je nutné oplatit bližnímu každou prokázanou laskavost
nebo úsluhu. Jak v životě procházíme různými etapami začleňování
do společnosti, nabývá pro nás toto pravidlo stále větší důležitosti.
Američtí antropologové Lionel Tiger a Robin Fox se domnívají,
že se jedná o adaptační mechanismus člověka, na jehož
základě se odehrává směna zboží, ale současně se rovněž vytváří
pevná sociální vazba. Zásada tedy má v lidské společnosti i pozitivní
stránky. Každý z nás se ostatně tomuto pravidlu, které se týká
také společenských povinností, učil už od dětství. Jeho nedodržováním
si vysloužíme postih v podobě obecného odsouzení, kdy na
nás druzí budou pohlížet jako na nezdvořáka, nevděčníka a prospěcháře,
a to pokaždé, kdy bereme, aniž bychom se snažili něco dát
na oplátku.
Jelikož nechceme, aby nás ostatní odsuzovali, hrajeme tuto hru
téměř stále. Snadno pak upadneme do léčky manipulátorů, kteří se
snaží těžit z našeho pocitu „dluhu”.
Ve Spojených státech ukázaly mnohé studie z oboru sociální
psychologie, jak je zásada reciprocity silná. Uplatňuje se i ve vztahu
k lidem, k nimž žádné sympatie nechováme. Pocit dluhu občas
máme i v případě, že se nám dostane něčeho, o co jsme vůbec nežádali.
Zásada reciprocity nás sice zavazuje, abychom opláceli, je
však snadno zneužitelná vzhledem k povinnosti přijímat. Manipulátor
tedy vytváří asymetrickou situaci. Když například právě potřebujete
peníze a manipulátor vám je půjčí, je později schopen vás
požádat o „laskavost” – o dvojnásobek částky, kterou vám půjčil.
Znamená to, že dobu a způsob splacení dluhu si volí on. Odmítnout
je potom těžké. Když to uděláme, uplatní bez váhání pověstnou
zásadu reciprocity: „Když jsi potřeboval ty, já jsem ti pomohl.”
Většinou se snažíme takovou tíživou situaci vyřešit, tudíž
s námi osoby, které nás nutí přistoupit na nerovnou směnu, mohou
snadno manipulovat.
Altruistický manipulátor je schopen věnovat nám mnoho času,
dávat nám dárky nebo nám předkládat logické návrhy, které nám
v dané chvíli vyhovují. Bude však požadovat přímo nebo oklikou,
abychom vyvinuli úsilí i my, a to úsilí ve skutečnosti podstatně větší.
Takový typ manipulujícího člověka nás ohrožuje zejména tím,
že si neuvědomujeme, jaké mechanismy používá. Vytváří vztah závislosti
na sobě. A my se do jeho „přívětivé” pasti necháme snadno
lapit…
Emilian Pruda 