Proč se někdo stane manipulátorem?

Člověk se stane manipulátorem vlivem obranného systému, který se vytváří od dětství. Manipulátorem se nestaneme, když si o tomto tématu přečteme knihu. Manipulative osobnost jedná z psychologického hlediska zvláštně. Jde tu o obranný mechanismus, který občas uplatňujeme všichni. Někteří z nás si vytvoří například takový, že se chovají agresivně pokaždé, když to považují za nutné, aby si uchovali svou psychickou integritu při jakékoli agresi, kterou v životě utrpí. Jiní lidé, třeba nesmělí, unikají z reality tak, že se stáhnou. Jiní zase zapomenou (vytěsní) části vlastního života. Další obtížné situace zesměšňují nebo humorným náhledem systematicky přetvářejí. Konečně někteří lidé nechtějí v kritické situaci vidět realitu takovou, jaká skutečně je, a zůstávají u svého obvyklého „všechno v pořádku, jen klid, nic se neděje”. To bylo jen několik
obranných mechanismů, s nimiž se občas setkáváme. Obranný mechanismus manipulátora se liší tím, že systematicky užívá manipulace jako prostředku k přežití. Mechanismus se postupně zautomatizuje. Stává se jediným možným způsobem jednání i komunikace. Manipulátor vytváří svou osobnost a způsob komunikace s druhými od dětství. Setkala jsem se s rodiči, které znepokojovala manipulativní osobnost jejich pětiletého dítěte. Nejedná se o obvyklou manipulaci uplatňovanou dětmi vůči rodičům a ostatním dětem. Manipulativní dítě číhá na citové slabiny zranitelnějšího rodiče a potom ho trápí navozováním viny nebo dalšími postupy z oněch třiceti, které jsme uvedli. Dítě záhy zjistí, že účinek
takového postupu mu poskytuje moc. Uchyluje se ke způsobům manipulace, které jsou mnohem rafinovanější a chytřejší než pouhé: „To je ale ošklivé, že kouříš.”. Řekne spíš: „Co kdyby se tatínek dověděl, že jsi dnes odpoledne kouřila…?” Věta tohoto typu představuje vlastně zvrácené vydírání. Provázejí ho ještě neverbální projevy, které dokážou matku zcela vyvést z míry (pohled úkosem, potměšilý úsměv, tíživé mlčení, aby poznámka ještě víc vynikla). Už jako malé dítě manipulátor umí pozorovat. Dokonce velmi dobře. Vyniká ve schopnosti odhalovat u ostatních zranitelná místa, aby mohl uplatňovat moc, která mu poskytuje jistotu. Z dosti velkého počtu případů vyplývá, že rodiče obvykle považují manipulativní děti za chytřejší než jejich sourozence. Manipulative děti však bývají spíš vychytralé. Způsobují mnohem častěji než ostatní děti konflikty mezi rodiči, aniž by si to ovšem rodiče uvědomovali. Dosáhnou od dospělých ve svém okolí všeho, co chtějí. Ti už nevědí, kudy kam, nebo dítěti zcela podléhají. Jedná se obvykle o děti vychovávané jako princátka a přehnaně rodiči obdivované (třeba i potají). Kolem čtvrtého roku na nich je něco zvláštního, co fascinuje dospělé v jejich okolí. Důvodem bezmezného obdivu bývá třeba krása, velký vzrůst, výjimečné nadání, výborné vyjadřovací schopnosti a bohatá slovní zásoba. Nezískávají moc nad ostatními svou odlišností od stejně starých dětí, ale tím,
jak fascinují některé dospělé, kteří se k nim pak nevědomky nechovají tak, jak by se chovali k jiným dětem téhož věku.